Péče o děti a jejich výchova je velmi diskutované téma, nejen mezi maminkami, ale i v lékařských i zcela laických kruzích. Každý ví, jak by se to mělo dělat, co je správné a co ne a čerstvým či dokonce nastávajícím maminkám své pravdy většina lidí ráda (i nevyžádaně) poskytne. Jedním z velmi ožehavých témat, jež zpravidla rozdělují lidi na dva (často nesmiřitelné) tábory, je používání dudlíku. Je to užitečný pomocník nebo zlý pán? Odborníci z řad lékařů se shodují, že minimálně v prvních měsících života je pro miminka spíše přínosem a nepůsobí žádné trvalé fyzické škody.
Miminka si už v prenatálním období cumlají palce. Přičítáme to jednomu z nejsilněji vyvinutých reflexů, tedy reflexu sacímu. Ten je nezbytně nutný pro přežití savčích mláďat, a miminka v bříšku si ho možná sáním prstíků udržují neustále v pohotovosti. Po narození jsou tak nachystána sát mateřské mléko. Nicméně i samotné dudlání něčeho jim přináší pocit bezpečí a klidu. Protože není často možné, aby dítě celé dny sálo mléko z prsu, byl vynalezen dudlík, jinak též zvaný šidítko. Ano, jeho funkcí původně bylo ošidit miminko, které, maje pocit, že saje, je klidné a nekřičí. Miminkům pomáhá dudlík lépe usnout či spát a mamince dudlík ušetří minimálně nervy. Podle čeho dudlík vybírat?
Z hlediska bezpečnosti a pohodlí miminka jsou důležitá tři kritéria: materiál a tvar savičky dudlíku a provedení kotouče, tedy vnější části šidítka.
Materiál savičky
V současnosti se savičky dudlíku vyrábí z přírodního kaučuku nebo umělého silikonu. První z materiálů je měkčí a je proto vhodný spíše pro batolátka, kterým se už klubou zoubky, protože jim při stisknutí dudlíku lehce uhne. Je přírodní, tedy zanechává minimální ekologickou stopu. Mezi jeho nevýhody patří menší odolnost vůči vyšším teplotám (a tak se trochu hůře udržuje v čistotě) a charakteristická chuť gumy. Ta některá miminka odradí, u jiných naopak vyvolá silnější „závislost“ na dudlíku, která se pak déle odbourává. Lékařský silikon je inertní materiál bez chuti a zápachu. Je to v podstatě syntetický plast, jež můžeme s klidem i vyvařit. Kaučukové dudlíky jsou zabarvené dohněda, silikonové jsou průhledné, ale to je faktor, jež působí na rodiče a nikoli na děti.
Tvar savičky
Na trhu dominují dva základní tvary dudlíku: nesymetrický fyziologický a kulatý anatomický. Zploštělá strana fyziologického tvaru dudlíku doléhá na jazyk a spodní stranu úst, tedy netlačí na dolní zoubky. Na své bázi bývá velmi tenký, což je rovněž žádoucí pro správný vývoj rostoucího chrupu. Kulatý tvar třešně připomíná dětem tvar bradavky a tak zpravidla naprosto nenarušuje techniku kojení. Miminka si většinou oblíbí jeden z tvarů a ten pak vyžadují. Případů, kdy je dítěti jedno, jaký dudlík mu nabídnete, není tak moc.
Nejen část dudlíku, kterou dítě dumlá v ústech, je důležitá. Při výběru dudlíku si všímejte i tvaru jeho vnější části. Měly by v ní být otvory, aby se jemná dětská pokožka v okolí pusinky nezapařila a případné sliny mohly volně odtékat. Rozhodně dbejte na to, aby okraj dudlíku nebránil volnému dýchání nosem.
Velikost dudlíku
Dudlíky se vyrábí v různých velikostech označených věkem dítěte. Některým dětem stačí nejmenší velikost dudlíku po celé „dudlací období“, jiné vyžadují, aby s nimi dudlík rostl. Rozhodně platí, že menší dudlík nevadí, větší může způsobit potíže. Ať už s růstem zubů či dýcháním. Design dudlíku už je pak jen posledním detailem, který ale ocení především rodiče. Existují dudlíky, které v noci září a usnadní vám tak jejich hledání.
Snad vám naše rady při výběru šidítka pro miminko pomohou. Pokud se ale vaše dítě rozhodne, že dudlík nechce, bude každá rada drahá.
Na našem eshopu najdete nabídku dudlíků od prověřených výrobců, ze kterých jistě ten pravý dudlík vyberete.